Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pro ty z vás, kteří chtějí porozumět psychopatii je Hervey Cleckleyho kniha The Mask of Sanity (Maska příčetnosti) naprosto nezbytnou studií psychopata, který není nutně typem zločince. Tato kniha již není k dostání. My jsme ji naskenovali a náš výzkumný tým pracovníků strávil dva týdny opatrného pročítání textu pro odstranění chyb převodu. Můžete si ZDARMA stáhnout celou knihe ve formátu PDF z odkazu vlevo nahoře.. ( Přečtěte si ukázkovou kapitolu z Masky Příčetnosti)

„Příjemný", „Okouzlující", „Inteligentní", „Bystrý", „Působivý", „Inspirující sebevědomí", a „Velmi úspěšný u žen": Tyto a podobná označení jsou opakovaně užívána Cleckleyem v jeho slavných případových studií psychopatů. Dále jsou, samozřejmě, „nezodpovědní", „sebedestruktivní" a tak dále. Tyto charakteristiky zdůrazňují ohromnou frustrací a záhadu obklopující studie psychopatie.

Zdá se, že psychopati mají velké množství právě těch vlastnosti, které jsou nejvíce žádané normálními lidmi. Ničím nenarušitelné sebevědomí psychopata zdá se býti téměř nemožným snem a je obecně to, o co „normální" lidé usilují získat navětěvami kurzů zvýšení sebevědomí. V mnoha případech se zdý být magnetická přitažlivost psychopata pro členy opačného pohlaví téměř nadpřirozená.

Cleckleyho klíčová hypotéza týkající se psychopatů je, že vskutku trpí opravdovou duševní nemocí: hlubokým a neléčitelným nedostatkem emocí. Jestliže cití alespoň trochu, jde pouze o emoce nejnižšího druhu. Psychopat koná podivné a sebedestruktivní věci, protože následky které by běžného člověka naplnili studem, znechucením se sebou samým a hanbou, jednoduše namají vůbec žádný vliv na psychopata. Co by pro ostatní znamenalo neštěstí, je pro něj pouhým pomíjivým nepohodlím.

Cleckley zároveň dodává podporu pohledu, že psychopatie je poměrně běžná ve společnosti obecně. Cleckley shromáždil některé případy psychopatů, kteří obecně normálně fungují ve společnosti jako podnikatelé, doktoři a dokonce jako psychiatři. Někteří výzkumníci nahlížejí na zločinnou psychopatii – která se často označuje jako porucha asociální osobnosti – za extrém „běžného" rozměru osobnosti.

My bychom charakterizovali kriminální psychopaty jako „neúspěšné psychopaty." Z toho vyplývá, samožřejmě, že mnoho psychopatů funguje ve společnosti a kteří si poradí lépe než ti, kteří se dostanou do rukou právního a sociálního systému.

Harrinton jde tak daleko, že považuje psychopata za nového člověka, za výsledek vývojového tlaku moderního života. Jiní badatelé tento pohled kritizují a poukazují na opravdové postižení, kterými klinický psychopat také trpí.

Studie „ambulantních" psychopatů – které nazýváme „zahradní typ psychopata" - nicméně sotva začal. Velmi mále je známo o nekriminální psychopatii. Nicméně někteří výzkumníci začali vážně zvažovat myšlenku, že je důležité zkoumat psychopatii ne jako umělou klinickou kategorii, ale jako obecnou osobnostní vlastnost napříč celou společnosti. Jinými slovy, psychopatie začíná být považována za více méně případ odlišného druhu člověka.

Jednou velmi zajímavou stránkou psychopata je jeho „skrytý život", který občas není velmi dobře ukryt. Zdá se, že psychopat má pravidelnou potřebu jít na „dovolenou do špiny a ponížení" stejným způsobem, jakým běžní lidé jedou na dovolenou do střediska, kde si užívají krásného okolí a kultury. Pro hlubší náhledo a celkový pocit této podivné „potřeby" psychopata – potřeba která nasvědčuje, že „chovat se jako člověk" je pro psychopata velmi stresující – si přečtěte více z The Mask of Sanity, kapitola 25 a 26.

Navíc si můžete přečíst Cleckleyho spekulace o tom, co je „ve skutečnosti v nepořádku" s těmito lidmi. Je velmi blízko návrhu, že nejsou lidmi v každém ohledu – nemají duši. Tato vlastnost „nepřítomnosti duše" z nich činí velmi účinné „stoje". Mohou být velmi talentovaní, moho psát vědecké práce, napodobovat slova o citech, ale po čase je jasné, že jejich slova neodpovídají jejich činům. Jde o typ člověka, kteří může tvrdit jak jsou zdevastováni žalem a kteří následně odejdou na večírek „aby zapoměli." Problémem je: oni OPRAVDU zapomenou.

Protože jsou velmi účinné stroje, jako počítač, jsou schopni vykonat složité rutinní postupy, za účelem docílení podpory u ostatních pro své potřeby. Tímto způsobem je mnoho psychopatů schopno dosáhnout v životě velmi vysokého postavení. Pouze časem si jejich společníci začnou být vědomi, že fakt jejich postupu po žebříku úspěchu je pouze díky porušování práv ostatních. „I přesto že jsou lhostejní k právům svých společníků, jsou schopní inspirovat pocity důvěry a jistoty."

Psychopat nevidí žádný nedostatek ve své psychice, žádnou potřebu pro změnu. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: blbost

(někdo, 24. 6. 2014 19:51)

Taky jsem se potkala s jedním psychopatem a můžu říct, že vážně asi jenom psychopat se může ženě vylíhnout v hlavě jako ideální partner... samozřejmě už jej po třech měsících opouštím, ale nejsem naštvaná... nic špatného mi neudělal, jen nechci skončit v psychiatrické léčebně.
To já kdybych byla psychopatem, tak by to bylo horší... minimálně 10 let už bych seděla v base, protože jsem v hloubi duše zlá a občas bych někoho zabila :-) Jinak 5 let přátelství s psychopatickou holkou mě už k psychoušovi dovedlo.... a chtěla bych těch 5 let změnit? Ani náhodou, naučila jsem se od ní spoustu věcí a mohla jsem i zkoumat, jak manipuluje s lidmi i se mnou samotnou- a nakonec mě to posílilo... kdybych promrhala 5 let s obyčejnými lidmi, nikdy by ze mě nebyl tak vynikající blázen a z části taky psychopat :-) On totiž na téhle planetě nikdo není náhodou.... taky mám v mozku nějakou dysfunkci (poruchu pozornosti) a nikdo mě nechápe, lidé se se mnou moc nebaví... ale ta sebestředná holka, které bylo jedno, když brečím... mě potřebovala... zřejmě proto, že když na mě byla zlá, tak jsem to radši nepozorovala :-)
Takže buď v klidu psychopate, vždycky se najde někdo, kdo tvoji supervyjímečnost ocení :-)

Re: Re: blbost

(K, 20. 4. 2015 17:59)

Ahoj, byla bych moc ráda, kdyby jsi byla ochotná kontaktovat mě (katiawaldeova@hotmail.com) a podělila se se mnou o svou zkušenost s psychopatií, dělám totiž seminární práci na tohle téma a skutečný příběh by se mi hodil.

Re: blbost

(Gábi, 8. 12. 2014 2:29)

Díky za tenhle článek. Patří k dvoum nejsrozumitelnějším a nejpochopitelnějším pro "citlivé lidi". :D Musím uznat, ač nerada, že inteligentní psychopati na nějaké úrovni se mají daleko lépe než my, kteří jsme stále z něčeho paf a zranění. Také přiznávám, že mě takoví muži šíleně vzrušují a nepíše se mi to lehce s husinou, avšak vzplanout bohužel dokážu jen k takovému přesně s tou vidinou, že mě jednou bude mít rád! Všechno to sedí na někoho, který pro mě znamená skoro vše a já pro něj téměř nic, ale stále jsem to nevzdala, stále vidím šanci a naděje u mě umírá poslední. On mi za to prostě stojí. Máš pravdu že až s ním jsem zažila adrenalín a chtíč, který mě dováděl k šílenství. Myslím si, že ten kdo tu jako první nadával tomuto autorovi, to trochu přehnal, protože upřímně napsal, že dokáže mít rád. Myslím, že se psychopati dělí.. na lůzu a ty, kteří něco pro lidi znamenají. Kolikrát vzor, inspiraci nebo naději. A souhlasím s autorem, že psychopat je příliš silné slovo. Definovala bych to stejně jako on - Charismatický nevyzpytatelný člověk, se kterým se nikdy nenudím a vždy mě něčím překvapí. I za ponížení a prohru mi to stojí. Nikdy jsem nic nevzdávala a už vůbec ne u někoho, kdo pro mě tolik znamená. Jestli je pravda, co napsal autor, mám naději. Buď uspokojím nás oba a hlavně sebe vzácným pocitem štěstí po jeho boku a nebo jen jeho ego. To holt neovlivním. Žasnu nad tou chemií. Muži se mnou nic nedělají. On je opravdu první s kým mě bavil i sex. Jsem z toho nestastna no, přesně jak píše autor, vše je přesné a jemu to samozřejmě vrásky nedělá, ale jestli je šance, že mě začne mít rád, nezahodím ji s prvním chlapem, který se dotkl mého srdce. Je mi 21. Pa Gábi. P.S. Kéž by si autor přečetl můj komentář a odpověděl mi na něj, i když už je to doba, co zde psal naposledy. Předem díky.

Re: Re: blbost

(Gábi, 8. 12. 2014 20:01)

Musela sis dát stejné jméno jako já? Psychopati jsou naprosto zbyteční lidé, kteří nikoho rádi nemají, protože jsou duševně chudí, chápeš? Jen to tak nazývají, pokud si to "zasloužíš" a budou z tebe něco mít. Jsou to bezcitní mrzáci a tobě ten tvůj hvězdný objev nesahá ani po paty. V inteligenci tě ale převyšuje. Nikdy s ním nebudeš šťastná, asi ses úplně zbláznila a budeš toho těžce litovat. Jsi pro vlka jen další ovečka ze stáda. Nic víc, tak si to uvědom ty blbko!! Díky ovcím vlci přežívají :( je to všechno postavené na tom stejném principu.

Re: Re: blbost

(Ahoj Gabi, 6. 2. 2015 22:39)

Napiš mi prosímTě,je li to možné.Mail : yurasmach@centrum.cz

Re: blbost

(Martin, 9. 10. 2015 0:49)

Dra? Jsi obyčejná zrůda a netvor co nic necítí sadistické a násilnické prase, a nehrej tady divadýlko,že jsi jakoby z částí normální,já moc dobře vím, co jsi zač, do psychopatů vidím jak do křišťálové vody, ty hnoju a esence zla.Ty se nazýváš mužem ty zrůdo? Prosím tě, sám víš,že to tak není. Ty špíno špín, ty se bavíš o dokonalosti, existuje jen jediná dokonalost a tou je absolutní duchovní čistota,tak jako Buddha či Ježíš. Ale to ty v životě nepochopíš.

Nesmysl v článku

(Martin, 9. 10. 2015 0:39)

Zdá se, že psychopati mají velké množství právě těch vlastnosti, které jsou nejvíce žádané normálními lidmi. Ničím nenarušitelné sebevědomí psychopata zdá se býti téměř nemožným snem a je obecně to, o co „normální" lidé usilují získat navětěvami kurzů zvýšení sebevědomí. V mnoha případech se zdý být magnetická přitažlivost psychopata pro členy opačného pohlaví téměř nadpřirozená.
-------------------------------------------------

Tohle je absolutní nesmysl, mám bohaté zkušenosti s jedním psychopatem u nás rodině a je odpudivý jak uvnitř tak na povrchu,opravdu,není v něm nic hezkého jak uvnitř tak na povrchu

V pasti

(Lucie, 26. 7. 2015 18:34)

Po sedmi letech života s psychopatem se cítím být opravdu v pasti. Protože je téměř nemožné se ho zbavit... Záměrně píšu téměř, protože se držím naděje, že se ho zbavím, jinak bych se zbláznila a to už mi k čistému šílenství zbýval skutečně jen kousíček. Sedm let s člověkem, který není schopen absolutně žádné empatie, žádné lítosti, ani studu... Nám naprosto přirozené emoce mu nic neříkají. Takže onemocnění v rodině, neovlivnitelné smutné zásahy do rodiny nebo do rodin přátel, narození dítěte - nic, nic, nic. Žádná reakce. Maximálně zlost, proč to tak prožívám, když pan král má teď potřebu - hlad, chuť na sex - cokoli, vše co se ho netýká je nepodstatné. A jeho se netýká vůbec nic, kromě vlastního ega. Když pláče, pláče kvůli sobě. Jen sám sebe dokáže skutečně litovat a to až tak, že je to tak odporné, až mám husí kůži. Každá hloupost ho uvrhne do deprese, vyhrožuje sebevraždou, ale jen co se za ním zavřou dveře, maska je pryč, místo slz úsměv, ale v očích stále stejný tvrdý, prázdný výraz... Mám z něj hrůzu. Děsí mě od doby, kdy jsem si uvědomila, že jsem od něj za celých sedm let nikdy neslyšela, že by měl někoho rád, nezažila jsem, že by pro někoho cokoliv udělal bez postranního úmyslu, jen pro radost - a to včetně mě a naší dcery. Když jsem se ho před pár měsíci zeptala, jak se u něj "láska" projevuje, co cítí, řekl mi, že o tom nikdy nepřemýšlel, co cítí, že ho láska nikdy "nenapadla". Každá buňka těla ve mně křičela, ale nezmohla jsem se na jediné slovo. On hledal odpověď v hlavě, ne v srdci, ne v duši. Jeho srdce je z kamene a duši snad opravdu nemá... Když mě znásilnil, podíval se na mě a řekl, že to udělal pro mě. A myslel to úplně vážně. Nabídla jsem mu pomoc, předstíral, že si uvědomuje, že pomoc potřebuje, ale na druhý den bylo vše jinak. Pokoušela jsem se mu pomoct několik měsíců, vysvětlit mu, že není v pořádku, že nemá žádný citový vztah ani k těm nejbližším a včera jsem konečně pochopila, že on pomoc nepotřebuje, pomoc potřebuji já a mé děti. On si bude chodit po světě, všechny kolem sebe využívat, obviňovat, očerňovat a já skončím v blázinci nebo v márnici. A co mé děti?? Problém je, že žijeme v zahraničí a jsem tady skoro sama, rodinu tady nemám. Ale k čemu by mi vlastně byla, když už si je všechny stihl přetočit na svou stranu. Já byla tak hloupá, že jsem chtěla být férová, nikomu ho nepomlouvat, nevtahovat mezi nás cizí lidi a on mě úspěšně očerňoval a chystal si půdu pro můj případný útěk. Je to náročné, ale jsem odhodlaná se nepoddat Prosím, jestli někdo máte zkušenosti, poraďte, co dál, děkuji!

Re: V pasti

(Pavla, 29. 7. 2015 3:54)

Dobrý den,
i já mám zkušenost s psychopatickou osobou v mém životě, mou matkou. Využila všechny své děti ve svůj finanční prospěch a naprosto bez citů je odkopla, když dostala co chtěla. Jedině mou mentálně retardovanou sestru si u sebe drží, dokonale ji zmanipulovala a bere si na ni půjčky(sestra je bohužel zatím stále svéprávná, což hodlám změnit, po tom, kdy jsem procitla a uvědomila jsem si, že to jinak nepůjde). Včera mi totiž matka řekla, že setra je svéprávná a pokud ji naveze třeba do nějakého podvodu, tak to odnese sestra. Bere lidi jako věci a směje se člověku do očí, když apelujete na city, nebo slušné chování. Žila jsem na vesnici a dozvěděla jsem se, jak mne tam očerňovala, jen aby si pojistila, že ona bude stále ta hezká, až tam z města přijedu a třeba o jejím chování náhodou někomu něco řeknu a lhala takto i našim příbuzným, ale ti už ji naštěstí většinou prokoukli, i když po dlouhé době. Jediné, co Vám mohu poradit je, neřešit to, jak na Vás bude koukat rodina a okolí, ale myslet především na zdraví a život své a svých dětí a pokud můžete odejít i bez pomoci rodiny pryč, tak to prostě udělejte. Vím je to bolestivé, ale jinak to podle mé zkušenosti nejde. Já už jsem si zvykla, že jsem v očích lidí ta zlá dcera, co nedokáže ocenit, tak hodnou matku, jakou podle lidí má matka je.Před lidmi hraje totiž dokonalé divadlo, jak se o všechny stará, jak nám posílá peníze na přilepšenou a přitom za ni všichni platíme dluhy, do kterých nás uvrtala, když si vymýšlela různé smutné historky, jak přišla o práci, jak jí málo platí apod., my jsme jí tak věřili a ona se nám ještě směje, jak je z toho venku, že ona na sebe nic nemá a tu mentálně retardovanou sestru zatím nevzala ani na gynekologii, jak jsem zjistila, protože to podle ní není prostě potřeba a to je sestře již 26 let a v rodině bylo onkologické gynekologické onemocnění, a když ji tam chci vzít já, tak mi v tom brání tím, že setře ..vymyje" různými řečmi proti mně mozek a ta si pak lehne na zem a mlátí sebou o zem a nikam se mnou nechce jet, a když ji chci odvézt i přesto, tak matka vyhrožuje tím, že zavolá policii, že chci sestru unést-proto chci nechat zbavit sestru svéprávnosti, abych ji před matkou ochránila, protože kdyby nedej Bože sestra onemocněla, tak by ji s největší pravděpodobností nechala nemocnou a bez pomoci, až by pro ni sestra neměla již žádnou cenu a její invalidní důchod by ji už nelákal za cenu, že by se o setru měla starat. Mne toto udělala již před 7 lety, když jsem vážně onemocněla a řekla jsem jí, že za ni nebudu moci platit to, co jsem si pro ni půjčila. Řekla, že je jí to jedno, co se mnou bude, že ona na sebe nic nemá a druhé sestře a bratrovi v podobné situaci mnohem později také pomocnou ruku nepodala a soucit neprojevila. Pomoc přišla od našich partnerů a také jsme si pomohli vzájemně, nebo s něčím pomohli i cizí lidé, jak jen to šlo, ale ve vsi jsme vlastně všichni špatné děti. Já osobně už názory lidí ve vsi neřeším a to jsem dříve také chtěla, aby tam o nás nikdo nesmýšlel špatně (naše rodina tam vždy měla dobré jméno a brala jsem to jako zostuzení památky mých prarodičů), proto jsem tam nikomu nikdy nic neříkala o tom, jak se k nám matka zachovala. Teď jim to tam klidně řeknu, když se tam s někým bavím, ale spíš holt věří v matčiny dokonalé historky. Ale já to vím a už to tak prostě beru, i když to uvnitř stále bolí.
Držím Vám všechny palce, aby jste to zvládla a zachránila sebe a své děti!!! Držte se!

Re: Re: V pasti

(Lucie, 17. 9. 2015 0:55)

Děkuji za Vaši odpověď, mrzí mě, že reaguji takto pozdě. Procházíte si také určitým životním neštěstím, protože srážka s takovými typy lidí je zlá. Je mi líto Vaší sestry, ale moc Vás obdivuji za to, jakou o ni máte starost a zájem, spoustu lidí by od matky uteklo co nejdál a nechalo sestru napospas. Jste silná ženská a posílám vám mnoho a mnoho odvahy jít dál. Děkuji za slova útěchy, Lucie

Re: Re: V pasti

(Anonym, 8. 10. 2015 23:58)

Věřte že plně chápu jak se cítíte. Ale je důležité do zla vidět,abychom v něm neseděli. U nás to bylo naopak. Moje sestra je psychopat tabulkový deprivant,a moje maminka je trošičku hloupější lehce manipulovatelná, a byla celý život mou psychopatickou sestrou manipulovaná a ovládaná, člověk který se s takovou esencí zla,jinak se to popsat nedá nesetkal a nemá s ním osobní zkušenosti,to v životě nedokáže opravdu pochopit.
Také je důležité pochopit,že psychopat Vám nedá v životě pokoj. Když nebude mít možnost Vám přímo ubližovat psychicky nebo fyzicky,tak alespoň bude za zády škodit,špinit,očerňovat a všemožně zesměšňovat,své špinavé hry bude vést do nekonečna,pro tyto zvrácence je to zvrácená radost atd. Člověk se s tím musí smířit. Obklopit se lidmi které milujete pečujete o ně,oni o Vás a pomalinku zapomínat. Největší pomstou pro psychopata je Váš šťastný a naplněný život v lásce,míru a v dobru. Protože pro psychopata je vítězství zkáza lidské duše,když daného jedince,kterého si vybral ke zničení,zničil. Přeji Vám mnoho štěstí a úspěšný život

Re: V pasti

(VIVIEN, 9. 9. 2015 17:45)

MÁME PSYCHOPATA SNACHU,VÁŠ POPIS NA NI SEDÍ BEZ JEDINÉ VÝHRADY. SYN SE KONEČNĚ ODHODLAL K ROZCHODU,ALE PŘESNĚ JAK PÍŠETE - VŠICHNI KOLEM JSME ÚPLNĚ NA DNĚ.VNUČKU , PŘESTOŽE JÍ 7 LET UBLIŽOVALA,BYLA KK NÍ KRUTÁ A NESTARALA SE O NIC,DOSLOVA PARAZITOVALA NA VŠECH NÁS,KTEŘÍ JSME SE SNAŽILI VŠE RETUŠOVAT,TAJIT A ZAJISTIT BĚŽNÝ CHOD ŽIVOTA, BĚHEM MĚSÍCE ZMANIPULOVALA TAKOVÝM ZPŮSOBEM,ŽE JÍ NEPOZNÁVÁME. ŽIJE V MÉM DOMĚ,JÁ JSEM SI KOUPILA BYT,SYN CHCE UTÉCT A VŠECHNO JÍ NECHAT,ALE ONA NENÍ SCHOPNA SE O SEBE POSTARAT,VŠE JSME ZAJIŠTOVALI MY A PLATILI,MY. ONA DĚLÁ TAKOVÉ SCÉNY VŠE KOLEM NIČÍ A JEJÍM CÍLEM,JAK ŘEKLA JE ZNIČIT SYNA,DOSTAT VNUČKU DO PÉČE A PAK JÍ ZNIČIT. TO BUDE JEJÍ POMSTA NÁM. NA OKOLÍ HRAJE TAKOVOU DOKO NALOU MÁMU/POSLEDNÍ 2 MĚSÍCE/ ŽE I MY VĚŘÍME,ŽE TO VŠE,CO JSME TĚCH 7 LET PROŽÍVALI,BYL JENOM SEN. DO VLASTNÍHO DOMU SE BOJÍM JÍT,SYN SE SNAŽÍ HLÍDAT DÍTĚ/JE JÍ 9 LET/ABY MU NEUBLÍŽILA ALE DÍTĚ JE JEJÍM NÁSTROJEM K UDRŽENÍ JEJÍHO PARAZITNÍHO ZPŮSOBU ŽIVOTA. VÍM O ČEM PÍŠETE A NÁŠ SYSTÉM JE TAK BEZZUBÝ,ŽE NENÍ ŽÁDNÁ PÁKA,ABY TAKOVOU MATKU ZBAVIL RODIČOVSKÝCH. NAKONEC JEDNA SMUTNÁ INFORMACE - PRVNÍHO MUŽE UTRÁPILA K SMRTI. BYLO MU 37 LET. BUDU MOC RÁDA,KDYŽ SE VÁM POVEDE OD VAŠEHO PSYCHOPATA UTÉCT.MOC DRŽÍM PALEC.

Re: Re: V pasti

(Lucie, 17. 9. 2015 1:01)

Děkuji, že jste se se mnou podělila o zkušenost. Je šílené, kolik lidí prožívá podobnou situaci, až mě to děsí. Já jsem si naivně myslela, že už mám vyhráno... Odjel do Čech po jakési naší domluvě, ale ta samozřejmě padla hned vzápětí. Je tam čtyři týdny a zrovna mi píše, že se sem vrací zpět a pokud sním nebudu, zabije děti i mě.
Co to s nimi je??? Ne, to nejde pochopit rozumem... Přeji Vám pevné nervy a synovi odvahu, vnučce jen a jen lásku. Moc Vám přeji, ať jste šťastní a situace se vyvine pro nejvyšší dobro všech. Síla a odvaha, to potřebujeme nejvíc.

Re: Re: Re: V pasti

(Martin, 9. 10. 2015 0:11)

Lucie jprosím Vás. Okamžitě od toho psychopate odejděte ! Proboha živého, na co čekáte ? Ihned si sežeňte kamarády chlapiska opravdové muže,kteří s Vámi budou 24hod 7 dní v týdnu Vás budou chránit a odejděte od toho invidua! Já Vás prosím,jako člověk,který se stal obětí psychopata v rodině. Odejděte ! On Vás zničí ! I vaše děti ! Prakticky je to nejhorší co Vás mohlo potkat - soužití s psychopatem - už dávno jste měla odejít. Začněte nový život.Nebojte se udělat ten krok.Odejděte pro dobré své i svých dětí. A rychle se stáhněte k muži pravému muži,který Vás bude milovat chránit a pečovat o Vás.

Nesuhlas

(Potomok Bohov, 14. 4. 2014 17:02)

Som manipulativny psychopat všetko premyslim sto krat aby som stoho vyšiel ja ako kral, ludia su premna schody po ktorých mozem ist hore , ale mam aj hranicu a je nou ze slapat slapem len po ludoch co si to nechaju proste da sa to vicítit kto je aky, ano som citovo chladný , ale nie celkom su ludia ktorých mam nadovsetko dar , ale su aj taky na ktorých to hram ...
Nikto ma nikdy nepochopí nato by ste museli prist z buducnosti... :D
lebo vy nemožete ani len tušit či klamem teraz :D
alebo som napisal vetu ze možno klamem teraz :D aby ste si mysleli ze neklamem :D a tuto dalsiu aby som vas poplietol a dalej a dalej ale nebudem si drat prsty na klavesnici.

Re: Nesuhlas

(Člověk, 19. 4. 2014 14:23)

Rozdíl mezi mnou a tebou ( psychopate) je ten - že tam kde já mám srdce - ty máš poue černou díru.... No...a pokud by ta metafora na tebe byla moc složitá ... tak to není můj -ale pouze tvůj problém.

Re: Re: Nesuhlas

(Adriana7777, 28. 4. 2014 23:31)

Děkuji za pobavení:))))))))

Re: Nesuhlas

(Adriana7777, 26. 4. 2014 14:53)

Nazdar psycho!!!!!!Četla jsem tvůj příspěvek - proč to jsem píšeš o sobě????

heh hezky

(dobroS, 25. 8. 2015 19:38)

jsem obklopena takhle dokonale matoucími lidmi. Tak a teď mi poraď co mám dělat, 3 nejlepší kámoši jsou přesně ty, můžu je tak vůbec nazývat...

Psychopati

(Jitaka, 20. 12. 2013 22:13)

Tak, po prečítaní všetkého toho i môj pohľad na vec. Som psychopatická osobnosť, t.j. mám masku psychopata ( zatvorené srdce, žijem prevažne v hlave, aktívna, úspešná, magicky príťažlivá, prospechárka, schopná zmanipulovať každého a všetko, berúc ohľad len na svoj prospech, hmotne založená, vynikajúca herečka schopná zahrať aj najemotívnejšiu scénu na svete). Prakticky stále hrám divadlo, ktorému už i sama verím. Som schopná prispôsobiť sa každej situácii a zahrať rolu tak, aby situácia bola jednoznačne prospešná pre mňa. Dokonalý umelec života.
Ale...
Tento život je povrchný - povrchné vzťahy, povrchné city, povrchné hodnoty.
A raz to začalo. Začalo ma toto všetko tlačiť, začínali mi vadiť ludia, ktorí mali tieto vlastnosti. Začala som si vadiť sama. Začala som túžiť po hĺbke.
Celý príbeh začal vlastne v detstve, keď ako dievčatko som zidealizovala otca, ktorému som odovzdala celé svoje srdce a ( on to tak podvedome chcel, asi sa necítil šťastný v manželstve) a následne ma tento otec zradil ( logické, veď som nemohla byť rovnocennou partnerkou ). Aby som sa mu zapáčila a udržala si jeho priazeň, tak som robila len to, čo on chcel, snažila sa byť úspešná za akúkolvek cenu, šikovná, najlepšia, pričom som opomínala samu seba. Pričom moje srdce ostalo zradené, zatvorené, bolestné. To by mohol byť príbeh asi všetkých psychopatov ( u chlapcov vzťah k matke). Ako to zmeniť a začať žiť svoj život? No to je veľmi veľmi veľmi ťažké. Najprv treba chciet a potom to pomaly ide. Treba však nie odstraňovať masku, ale liečiť zranené srdce, ktoré odovzdalo kompetencie rozumu.


« předchozí

1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12

následující »



 

Portrét